Kritické hlasy odsuzovaly biedermeier jako idylu hřbitova. Dnes to klidně může být hygge nebo boho – a spousta z nás si v tom klidu domova aspoň někdy ráda lebedí.
Satirické zobrazení dvou šosáckých maloměšťáků pana Biedermanna a pana Bummelmayera dalo zpětně jméno novému stylu.
V roce 1848 si německý spisovatel Joseph Victor von Scheffel vymyslel pro mnichovský časopis Fliegende Blätter (Létající stránky) dvě postavičky, které se mu spojily v jednoho komického veršotepce Gottlieba Biedermeiera. Bieder znamená v němčině dobrý, počestný, ale i šosácký, maloměšťácký, konzervativní nebo prostoduchý. Maier je časté německé příjmení, jako u nás Novák – prostě prototyp maloměšťáka. Ten kladl důraz na přiměřenost, uklidňující atmosféru a uklizenou domácnost. A mimochodem, bydlení tehdy bylo atraktivním tématem v tisku!
Kdybyste chtěli vědět, kdy se součástí bytu stal obývák, tak to bylo právě v této éře, která bývá ohraničována roky 1815 a 1848.“
— Pavlína Blahotová, šéfredaktorka
V Anglii, Francii a Rusku vládl klasicismus a empír. V německy mluvících zemích, mezi něž jsme v 19. století přirozeně patřili, byla v době Bachova absolutismu zřejmá tendence prostých měšťanů nevidět, neslyšet a neřešit. A protože z příčiny vyplývá důsledek, občané soustředili svou pozornost na budování rodinného krbu a začali si vylepšovat bydlení, v němž se mohli svobodně realizovat – a tak to konečně začalo být doma mnohem pohodlnější.
Jednoduchý variabilní nábytek vyplynul z přirozené potřeby dostat do malých prostor co největší pohodlí.
Města se rozrůstala o nové obyvatele, kteří přicházeli z venkova za prací do manufaktur a průmyslových podniků ‒ ti často bydleli v pavlačových domech, kde museli platit nájem, a tak své byty zařizovali podle většinou nijak ideálních finančních možností. Inspirace šlechtickými sídly se tedy přizpůsobovala skromnějším prostorám i rodinným rozpočtům. Symbolem zjednodušení a zlevnění nábytkového vybavení jsou bezpochyby thonetky, židle z ohýbaného dřeva, oblíbené dodnes. Michael Thonet představil poprvé svůj ohýbaný nábytek na průmyslové výstavě v Koblenci v roce 1841. I přes Metternichovu přízeň se z Vídně, kde vlastní firmu založil, raději přestěhoval do Koryčan, kde měl výrazně větší klid na práci, a hlavně všude kolem bukové lesy. Možná vás překvapí, že úspěšná podnikatelská rodina už tehdy prosazovala udržitelné podnikání a kromě přísných pravidel těžby a svozu dřeva také stanovila pravidla ochrany ptactva v lesích, kde se buky kácely.
Postele přišly o pompézní nebesa, zjednodušily se jejich tvary a staly se intimním nábytkem určeným výhradně pro spaní. Už žádné přijímání návštěv!
Nejoblíbenějším typem se stal kulatý stůl na jedné noze, který odkazoval až do antiky. Působil jako ideální střed rodiny, která se kolem snadno vešla.
Devatenácté století je v mnoha ohledech blízké dnešní době a jeho osobnosti známe téměř jako své vrstevníky. Nebo víte o někom, kdo by nikdy neslyšel o Magdaleně Dobromile Rettigové? I ona je symbolem orientace na domácí pohodu a klid. Literární kritik Arne Novák ji sice později odsoudil jako maloměšťačku, která dělí dny na všední a sváteční a ohraničuje své nudné manželství spižírnou a postelí, plotnou a prádelníkem, ale my víme dvě věci: Za prvé ‒ Arneho vyplísnila jeho matka, spisovatelka Teréza Nováková, zastánkyně emancipačního hnutí, a za druhé ‒ podle kuchařek paní Magdaleny se naučily česky psát a číst i ty ženy, které by k tomu zřejmě nic jiného přivést nedokázalo.
K vystavení rodinných pokladů sloužil skleník, nejlépe průhledný ze tří stran a vybavený zrcadlem, aby se efekt zdvojnásobil.
Stolky, které měly nohy vykroužené do tvaru lyry, vycházely už z klasicismu, ale byly stále oblíbené pro svou zdobnost i praktičnost.
Potřebám flexibilního vybavení místností vyhovovaly nejrůznější typy stolů a stolků ‒ od rozkládacích po hnízdové, které se zasunovaly pod sebe. V této době také vznikl víceúčelový šicí stolek nebo snadno přenosný stolek servírovací. Božena Němcová pracovala u jednoduchého psacího stolu s dvoupatrovým nástavcem, lépe situovaní spisovatelé nebo úředníci používali stoly se stahovací roletkou.
Do domácnosti přibyl také elegantní toaletní stolek s pohyblivým vyklápěcím zrcadlem, o jakém se dříve dámám ani nesnilo. Víte, že symbolem biedermeierovského útulného domova
se stal ušák? Byl známý už dříve z francouzských a anglických sídel, ale nyní se vrátil na výsluní společně s novou funkcí rodiny ‒ v jednom bytě teď totiž žilo společně i několik generací a ušák byl výhradním místem babiček a dědečků.
Sestava křesel, pohovky a sedátek čalouněných v jednom stylu byla předchůdkyní dnešních sedacích souprav. Ovšem slovo garnitura, které vyjadřovalo společný styl několika částí, dnes vztahujeme spíše k politice.